Nový článek shrnuje vše důležité a podstatné, co potřebujete znát o Velké francouzské revoluci. Tato událost našich dějin zapříčinila mnoho velkých změn. Přečtěte si o ní víc.
FRANCOUZSKÁ BURŽOAZNÍ REVOLUCE
Kapitoly
ÚVOD K VELKÉ FRANCOUZSKÉ REVOLUCI (1789–1794)
- Francie je vzorem pro celou Evropu
- r. 1774 nástup Ludvíka XVI. – přepychový život dvora, roste státní dluh, manželka Marie Antoinetta
- lesk a bohatství dvora x bída země (2 privilegované stavy 3 % – šlechta a duchovenstvo a tzv. třetí stav 97 % – poddaní – povinnost platit daně – živili ty předchozí 2 stavy)
- r. 1685 zrušen edikt nantský (Ludvíkem XIV.)
- příčiny krize:
- osvícenství – vytvořilo předpoklady (J. J. Rousseau)
- třetí stav – 97 % obyvatelstva – chtějí podíl na moci
- růst státního dluhu – Ludvík XV. – milenka Madame Pompadour, Ludvík XVI. – manželka Marie Antonietta
- neúroda – 80. léta
- král se snaží vyřešit krizi schopným ministrem financí – Turgot, Calonn, Necker
- finanční krize donutila Ludvíka XVI., aby svolal na květen 1789 Generální stavy do Versailles
- právo vypsat nové daně
- Ludvík nechtěl ustoupit z absolutismu – třetí stav se prohlásil v červnu 1789 za Národní shromáždění (povolovat daně, vypracovat ústavu – tím omezit krále, rozdělit moc na zákonodárnou, výkonnou a soudní)
- k třetímu stavu se přidal i první a druhý – Ludvík rezignoval
- červenec 1789 – Národní shromáždění se přejmenovalo na Ústavodárné shromáždění
POLITICKÁ USKUPENÍ
- jakobíni – republikáni – radikální část rodící se buržoazie (P. J. La Fayette, M. M. I. Robespierr)
- girondisté – hájí zájmy movitějších lidí a krále (J. P. Brissot, P. Vergniaud)
- royalisté – stoupenci staršího režimu, oddáni absolutismu a rozdělení společnosti na stavy
- kordeliéři – názorově podobní jakobínům (G. J. Danton, J. P. Marat)
PRVNÍ FÁZE REVOLUCE (14. 7. 1789–září 1792)
- období generálních stavů a ústavodárného shromáždění
- 14. července 1789 dobyta Bastila – pařížské státní vězení
- ovládnuta pařížská radnice
- zřízena občanská Národní garda (generál Marie Jeseph la Fayett)
- srpen 1789 Národní shromáždění zrušilo poddanství a šlechtická privilegia – konec titulů, všichni jsou občané = zrušen feudalismus
- 26. srpna 1789 Deklarace lidských práv a svobod = lidé jsou si před zákonem rovni
- r. 1790 Francie se stává konstituční monarchií – král je pouze figurka
- r. 1791 vydána ústava
- r. 1791 Ludvík XVI. utekl, na hranicích dopaden a vrácen zpět na trůn
- hymna revoluce Marseillaisa – dodnes státní hymnou
- r. 1792 vytvoření rakouské koalice (spojenci krále) – v září 1792 koalice poražena v bitvě u Valmy
DRUHÁ FÁZE REVOLUCE (září 1792–červen 1793)
- období republiky, heslo : „Vítězství nebo smrt“.
- období girondistického Konventu
- 21. září 1792 – oficiálně vyhlášen vznik republiky
- dva hlavní politické kluby pravice (girondisté)x levice (jakobíni, kordeliéři) – nejdůslednější Maxmilien Robespierre, Jean Paul Marat a Georges Danton
- leden 1793 na nátlak jakobínů popraven král Ludvík XVI. (sťat gilotinou), následovala i poprava královny
- poprava krále ohromila evropské vládce a proto sjednotila všechny evropské panovníky proti revoluci
- zhoršení hospodářské situace
- odpor lidu se stupňoval
- 2. června 1793 převrat – obležen Konvent, předáci girondistů zatčeny
TŘETÍ FÁZE REVOLUCE (červen 1793–červenec 1794)
- období jakobínského Konventu
- hlavními politiky jsou jakobíni – zvláště M. Robespierre
- nový kalendář – 27. červenec IX,thermidor – revoluční kalendář (týdny nahrazeny dekádami, nové názvy měsíců – např. Thermidor = 11. měsíc)
- toto období nazýváno také jako „období revolučního teroru“ – likvidace pomocí gilotiny jakýchkoliv protivníků
- Výbor pro veřejné blaho, Výbor veřejné bezpečnosti
- jedna ze záminek rozpoutání hrůzovlády byla v červenci 1793 smrt J. P. Marata (přítel lidu, zavražděn úkladně při koupeli fanatickou odpůrkyni revoluci)
- vydán „dekret o podezřelých“
- země v totální válce – všeobecná branná povinnost, všeobecná mobilizace
- vznik opozice – 26. 7. 1794 (= 9. thermidoru) Robespierre zatčen, bez soudu s dalšími popraven (výkřiky : „Ať žije republika! Pryč s tyranem!“) = thermidorský převrat = konec revoluce
- u moci nepřátelé jakobínských myšlenek – tzv. thermidoriáni
DŮSLEDKY VELKÉ FRANCOUZSKÉ REVOLUCE
- rozdělení moci na zákonodárnou, výkonnou a soudní
- deklarace práv člověka a občana – všichni lidé jsou občany, kteří jsou si rovny před zákonem
NAPOLEONSKÉ VÁLKY
- direktorium závislé na armádě – jako ochránce republiky si zvolilo mladého generála Napoleona Bonaparte
- v březnu 1796 Bonaparte vrchním velitelem francouzské armády v Itálii
- léto 1798 Bonaparte obsadil Egypt – válka s Velkou Británii (doprovázen učenci – F. Champollion objevil Rossetskou desku)
- 9. listopadu 1799 provedl Bonaparte státní převrat (18. brumaire)
- sesadil direktorium, vláda v rukou tří konzulů – Bonaparte první konzulem
- konzulát jen přechodné období mezi republikou a monarchií
- r. 1799 nová ústava – rovnost před zákonem, svoboda podnikání, zákaz návratu emigrantů
- r. 1802 Napoleon si udělil doživotní hodnost konzula – emigranti se mohou vrátit, podpora katolictví a obnova monarchie
- r. 1804 Napoleonům občanský zákoník
- r. 1804 Napoleon se prohlásil francouzským císařem (korunovace v Notre Dame)
- r. 1805 bitva u mysu Trafalgal – Britové zničili francouzské loďstvo (admirál Nelson)
- 2. prosince 1805 bitva u Slavkova = „bitva tří císařů“ – Napoleon porazil Františka II. (Rakousko) a cara Alexandra I. (Rusko)
- r. 1806 Rýnský spolek – po zániku svaté říše římské národa německého, spojení některých států – nový spojenci Francie
- František II. se vzdal titulu římsko německý císař a stal se prvním císařem císařství rakouského
- r. 1806 Napoleon vyhlásil kontinentální blokádu Velké Británii = zákaz všem zemím obchodovat s Británii a jejími koloniemi
- r. 1807 mír v Tylži = Napoleon uzavřel mír s Ruskem a donutil ho k přijetí zásad kontinentální blokády, mír s Pruskem a Ruskem
- na dvoře Napoleona I. se objevuje nový estetický styl – tzv. empír
- z Portugalska se šířilo anglické zboží do jižní Evropy – Napoleon sesadil portugalského krále
- r. 1809 bitva u Wagramu – Rakousko poraženo ( František II. záhy provdal dceru Marii Luisu za Napoleona a stal se jeho spojencem)
- ve Francii hospodářská a obchodní krize
- r. 1810 porušilo rusko kontinentální blokádu – r. 1812 Napoleonovo tažení do Ruska
- září 1812 bitva u Borodina – Rusko ustoupilo a vydalo zničenou zbořenou a prázdnou Moskvu – krutá zima – vojevůdce Kutuzov zvolil taktiku „spálené země“
- proti Francii silná koalice (Anglie, Rusko, Prusko, Rakousko)
- r. 1813 bitva u Lipska = „bitva národů“, koalice x Francie, Napoleon poražen – březen 1814 obsazena Paříž – Napoleon sesazen (vyhoštěn na ostrov Elba)
- na francouzském trůně rod Bourbonů – Ludvík XVIII.
- jaro 1815 Napoleonův návrat do Paříže
- červen 1815 bitva u Waterloo – definitivní porážka Napoleona Brity a Prusy
- Napoleon uvězněn na ostrově Sv. Heleny (u Afriky v Atlantském oceánu) – r. 1821 zemřel
- od návratu z Elby do bitvy u Waterloo tzv. sto dní Napoleona Bonaparta
VÍDEŇSKÝ KONGRES (ZÁŘÍ 1814–ČERVEN 1815)
- po Napoleonově sesazení mírový kongres ve Vídni
- měl za cíl ukončení válek s revoluční a ponapoleonskou Francií
- nastolení podmínek v Evropě až do r. 1848
- hlavní slovo zde měli Rakušané, Prusové, Rusové a Britové
- hlavní slovo měl kancléř Klement Metternich
- výsledky: Francie konstituční monarchií, hranice Francie vráceny do r. 1792, v Evropě návrat legitimních dynastií, Svatá Aliance (Rakousko, Rusko, Prusko – dohled, aby se neopakovaly revoluční změny jako ve Francii
POREVOLUČNÍ VLNA
- povstání Řeků proti Turkům (boj za nezávislost, G. G. Byron)
- r. 1827 Turci poraženi u Navarina – Řekové získávají nezávislost
- r. 1825 povstání děkabristů v Rusku – snaha svrhnout samoděržaví a nastolit republiku
- povstání svrženo, povstalci poslání na Sibiř (člen Puškin)
- r. 1830 povstání v Bruselu – vznik Belgického království r. 1831
- r. 1830 povstání ve Varšavě – bitva u Ostrolenky r. 1831 – Poláci poraženi Rusy
- r. 1830 „červencová revoluce“ ve Francii – úspěšná, definitivní odstranění Bourbonů
- na trůn povolán Ludvík Filip Orleánský – Francie konstituční monarchií