Období husitství patří k jedněm z našich nejvýznamnějších. Byla to doba změn, válek, bojů, ale i velkých učenců a myslitelů, o jejichž životech se učíme na školách dodnes.

PŘÍPRAVNÁ  FÁZE  NA  

HUSITSKOU  REVOLUCI (DO R. 1419)

• stagnace a krize středověké společnosti už od poloviny 14. století
• růst cen řemeslných výrobků a snížení cen zemědělských produktů → zhoršení sociálních podmínek poddaných → nedostatek peněz
• ústup směny s městem → snížení odbytu výrobků
• úbytek obyvatel – morové epidemie
• prohlubování soc. rozdílů ve společnosti → všeobecná nespokojenost a odpor proti církvi
• církev – nejbohatší vlastník (1/3 půdy), růst majetku + kostely, kláštery, pravidelné poplatky (desátky), odkazy věřících, prodávání odpustků a obchod s náboženskými úkony, obřady a úřady (svatokupectví) → rozpor s Biblí a posláním církve
• vnitřní rozkol s církví – schizma → kritika církve od učenců nebo kazatelů → úsilí o nápravu církve – reformu = reformátoři
• v Anglii – reformátor John Wyclif (Jan Viklef 1320–1384) → velký vliv na Jana Husa

v Čechách tzv. Husovi předchůdci:

• Konrád Waldhauser †1369 – z horních Rakous, pozván Karlem IV.; kritika nedostatků v světském i duchovním životě
• Jan Milíč z Kroměříže † 1374 – moravský kněz, velmi radikální, vzdal se úřednického místa v královské kanceláři, kázal na Starém Městě – úsilí o nápravu vlastním příkladem; tvrdá kritika duchovenstva; učení o Antikristu → obžalován, hájil se v Římě, zemřel v Avignonu před skončením procesu
• Matěj z Janova † 1394 – teolog, univerzitní mistr, byl proti bohatství církve, myšlenka rovnosti mezi knězem a laikem; nařčen z kacířství → donucen své názory odvolat
• Jeroným Pražský † 1416 – vzdělanec, Husův přítel, obratný řečník a odvážný kritik; podíl na vydání Dekretu kutnohorského; pronásledován inkvizicí; r. 1416 upálen rovněž v Kostnici jako kacíř
• Jakoubek ze Stříbra † 1429 – r. 1414 zavedl laické příjímání z kalicha
• Tomáš Štítný ze Štítného † 1409 – nábožensko–filozofický myslitel, psal traktáty

Mistr Jan Hus (asi 1371–1415)

• narozen v Husinci u Prachatic
• upálen 6. 7. 1415 v Kostnici
• vůdce reformní skupiny
• vystudoval artistickou fakultu – mistr svobodných umění
•  r. 1400 vysvěcen na kněze
• r. 1401 rektorem na artistické fakultě
• r. 1402 začátek kázání v Betlémské kapli (proti odpustkům, kritika bohatých církevních hodnostářů apod.)
• obhajoval názory Jana Viklefa (John Wycliff)
• r. 1409 Dekret kutnohorský – vydán Václavem IV., změna poměru hlasů na UK ve prospěch Čechů na 3:1 (r. 1409 koncil v Pise, zvolen nový papež, ale dva dosavadní v Římě a Avignonu se nevzdali → trojpapežství)
•  r. 1412 vrcholné vystoupení proti prodávání odpustků → papežem uvalena klatba spojená s interdiktem
• Hus odpírá papeži poslušnost – odvolává se Kristovo učení → odvrácení přízně krále Václava IV. (peníze z odpustků dostával Vatikán i král Václav IV.)
• Hus se uchýlil k přátelům na Kozí hrádek a Krakovec
• r. 1414 císař Zikmund ho vyzívá k ospravedlnění před církevním koncilem v Kostnici
• koncil jej nařkl z kacířství, poté odsoudil jeho spisy též jako kacířské
• Hus své názory a myšlenky neodvolal – 6. července byl upálen na hranici a jeho popel vhozen do Rýna (latinská zpráva od Petra z Mladoňovi Zpráva o mistru Janu Husovi v Kostnici – záhy přeloženo do češtiny)
• zjednodušil některé gramatické jevy v češtině (spřežkový systém, háčky apod.)
• spojil lidovou a učenou kritiku (učená – J. Viklef, Matěj z Janova ;lidová – valdénští)
• největší autorita pro Husa byl Kristus, nikoli církev či papež
• pojem „Boží zákon“ = základní Ježíšovy teze

dílo:

• O církvi
• (v latině) – Hus se snaží ukázat a objasnit příčiny morálního úpadku
• společnosti a řešení vidí ve snaze o správný křesťanský život;  také tvrdí, že
• pokud papež nežije křesťansky, pak přestává být papežem
•       Postila
• kriticky vystupuje proti přepychu a hrabivosti soudobé církve
• Výklad Viery, Desatera a Páteře
• tj. modliteb Věřím v Boha, Desatero a Otčenáš
• Knížky o svatokupectví
• – nejútočnější spis

• Husova smrt  – signál k odporu v Čechách → protesty, nepokoje
• koncil v Kostnici ukončen r. 1418 – považován za úspěšný – vyřešil schizma církve (papežem Martin V. v Římě)
• v Čechách uctívání Husa a Jeronýma Pražského

OBDOBÍ  PŘEVAHY 

CHUDINY (1419–1421)

• Husovi přívrženci – husité: lidoví kazatelé a kněží, venkovský lid, chudina, kališnická šlechta atd.
• společný požadavek: zrušení světské moci církve, zabavení jejího majetku
• společný znak – kalich (symbol přijímaní podobojí – znak rovnosti) → kališníci (utaquisté)
• program: 4 pražské artikuly:
• svoboda kázání
• právo přijímání podobojí
• zbavit církev světské moci a zabavit její majetek
• zákaz a spravedlivé trestání smrtelných hříchů
• radikalizace pražské chudiny v čele s Janem Želivským – žádost o propuštění zadržených husitů odmítnuta → protireformní konšelé svrženi z oken na nastavená kopí a meče =  1. pražská defenestrace 30. 7. 1419 – husité ovládli celou Prahu, v srpnu 1419 umírá Václav IV. → na český trůn chce Zikmund

husitské směry:

• umírnění husité
• střed
• radikálové:
• orebité
• táboři
• severočeští husité

• r. 1419 jednání o přijetí Zikmunda na český trůn – odmítnut husitskou šlechtou
• r. 1420 přesto vydán Pražský hrad Zikmundovi (ale po dobu husitských válek nevládl)
• proti kacířským Čechám vyhlášena křižácká výprava
• r. 1420 založen Tábor – vojenský opěrný bod pro husity
• první velká bitva vedena Janem Žižkou 25. 3. 1420 bitva u Sudoměře
• v čele táboritů Jan Žižka z Trocnova, v čele pražanů Jan Želivský
• první střetnutí s křižáky 14. 7. 1420 bitva na Vítkově (dnešní Žižkov) → vítězství husitů
• bitva na Vyšehradě 1. 11. 1420 – Zikmund opět poražen
• červen 1421 husitský sněm v Čáslavi – 4 pražské artikuly prohlášeny za zemský zákon, Zikmund sesazen z českého trůnu, zvolena 20členná zemská vláda

OBDOBÍ  PŘEVAHY  HUSITSKÉHO 

STŘEDU (1421–1434)

• 2. křižácká výprava – po porážce Zikmunda u Německého Brodu nebezpečí zmírněno
• spory mezi husitskými svazy + Jan Želivský zatčen a popraven
• spory v Táboře – Žižka přechází k orebitům → vytvoření pevné organizace s vojenským řádem → úspěch, tažení na Prahu – smír domluvou (díky Janu Rokycanovi) → tažení na Moravu
• během tažení 11. 10. 1424 umírá u Přibyslavi (dnes Žižkovo pole) → jeho vojsko se pak nazývalo sirotci
• nový vůdce Prokop Holý
• 3. křižácká výprava – bitva u Ústí nad Labem
• 4. křižácká výprava – vítězství u Tachova → křižáci před husity utekli
• 5. křižácká výprava – 1431 u Domažlic → křižáci utekli ještě před bojem: lekli se zpěvu (Ktož jsú boží bojovníci) a rachotu vozů
• husitské výpravy do zahraničí = spanilé jízdy: šíření husitských myšlenek, zisk kořisti
• ochota církve řešit s husity spor a jednat o mír → 1433 Basilejský koncil – katolická církev nepřijala 4 artikuly pražské
• 30. 5. 1434 rozhodující bitva u Lipan (blízko Českého Brodu) – sirotci a táborité poraženi, v boji padl Prokop Holý

OBDOBÍ  VÍTĚZSTVÍ  HUSITSKÉ 

ŠLECHTY

• r. 1435 zvolen kališnickým duchovenstvem Jan Rokycana pražským arcibiskupem
• r. 1436 na jihlavském sněmu českých stavů vyhlášena basilejská kompaktáta = dohoda
• legalizace dvojí víry –  katolické a kališnické = výjimečné postavení českých zemí v Evropě; oficiálně uznán jen 1 artikul – přijímání z kalicha
• r. 1436 Zikmund znovu přijat za českého krále
• poslední odpor proti Zikmundovi r. 1437 – Jan Roháč z Dubé – na Sioně u Kutné Hory; poražen a popraven
• po sporech s Janem Rokycanou odjíždí Zikmund ze země do Uherského království, ale při cestě umírá (prosinec 1437, Znojmo)

příčiny úspěchů husitů:

• boj za přesvědčení, ochota bojovat
• zkušení velitelé + využití vhodných zbraní: kopí, kosa, sudlice, cep, řemdih,   samostříl, prak atd.
• využití selských vozů k převážení nákladů, k postavení vozové hradby atd.

výsledky husitských válek:

• katolická církev zbavena 4/5 majetku ve prospěch šlechty – posílení
• oslabena královská moc
• města získala podíl na vládě a zastoupení na sněmu
• poddaní právo svobodné volby víry
• růst vzdělanosti (i žen) viz výrok italského diplomata A. S. Picolominiho (papež Pius II.): táborská žena zná Bibli lépe než leckterý italský kněz
• hospodářství vyčerpáno – pokles obchodu, nedostatek mincí, hladomory, izolace Čech od ostatní Evropy

SMÍŘENÍ  HUSITŮ 

A  KATOLÍKŮ (1458–1471)

• po smrti Zikmunda Lucemburského převzal nástupnictví jeho zeť Albrech Habsburský
• byl králem českým, římským, uherským a vévodou rakouským
• r. 1439 – Albrecht  náhle umírá, jeho syn se narodil až po jeho smrti – Ladislav Pohrobek
• v zemi bezvládí
• r. 1440 – vydán Mírný list– obě vyznání se zavazují dodržovat příměří
• po roce 1440 vládne v Čechách šlechta prostřednictvím landfrídů = regionální sjezdy nahrazující zemskou vládu
• r. 1440- uznal zemský sněm za krále Ladislava Pohrobka
• po smrti Albrechta problém s nástupnictvím v Říši a Uhrách
• v Říši vládne Albrechtův bratranec Fridrich III.
• v Uhrách zvolen králem polský král Vladislav III. , který r. 1444 padl v bitvě u Varny za bojů proti Turkům
• po něm Jan Pohrobek, správcem říše Jan Hunyady, úspěšný v bojích s Turky
• v Čechách se po smrti Ptáčka z Pirkštejna dostává do čela svazu landfrídů Jiří z Poděbrad (rod Kunštátu)
• r. 1448 – vytváří Jednotu poděbradskou
• r. 1452- Jiří z Poděbrad ustanoven správcem Čech
• r. 1453 byl korunován Ladislav Pohrobek českým králem
• Jiří provádí revizi rozchváceného královského majetku, zajistil bezpečnost obchodních cest, zmírnil napětí mezi náboženskými stranami
• v listopadu 1457 Ladislav Pohrobek náhle umírá = uvolnil se český a uherský trůn
• r. 1458 je Jiří z Poděbrad zvolen českým králem
• Matyáš Korvín (syn Hunyadiho) zvolen uherským králem
• reakce na Husitství se odráží v dílech Petra Chelčického
• r. 1458 vznik Jednoty bratrské

Jiří z Poděbrad 

• 1458 – 71 – husitský král, král dvojího lidu
• zvolen zemským sněmem za českého krále, přestože nepocházel z královského rodu
• dceru Kateřinu provdal za uherského krále Matyáše Korvína
• za slib pronásledování kacířů uznán papežem českým králem
• Jiří však za kacíře nepovažuje kališníky, církev uznala platnost kompaktát
• Jiří žádá papeže Pia II. o potvrzení kompaktát – 1462 je prohlašuje za neplatné
• Jiří získává na svou stranu něm. Fridricha II. a pol. krále Kazimíra IV. – navrhuje utvořit spolek evropských panovníku na obranu před Turky
• 1462–1464 s tímto návrhem  vysláno poselstvo vedené Lvem z Rožmitálu = neúspěch
• Jiří obnovuje hospodářství zničené husitskými válkami
• podpora řemesel, obchodu, obnovena jednota země
• r. 1466 Jiří prohlášen za kacíře, dán do klatby, formálně zbaven majetku i trůnu
• r. 1468 bylo proti vyhlášeno křížové tažení v čele s uherským králem Matyášem Korvínem – r. 1469 poražen u Vilémova, další spory s Jiřím z Poděbrad
• Jiří nabídl trůn polským Jagelloncům (Vladislav II. Jagellonský) → uznáno nástupnické právo
• Jiří z Poděbrad r. 1471 umírá a spory s Matyášem Korvínem se uzavírají, na český trůn nastupují Jagellonci
• r. 1485 v Kutné Hoře je uzavřen náboženský mír husitů a českých katolíků