Dějepisně.cz pro vás připravilo celou sérii článků se studijními materiály. Ten dnešní je zaměřen na poválečné a komunistické Československo. Najdete v něm všechny důležité informace.

ČSR  V LETECH  1945–1968

ČSR  DO R. 1948

• léta 1939–1948 – nejdramatičtější události našich dějin
• v letech 1945–1948 – „omezená demokracie“ – už to neplatí v pravé=m slova smyslu
• po r. 1948 mizí demokracie úplně

omezená demokracie:

• 1) politický systém tvořily pouze strany Národní fronty  Čech a Slováků– nemohly vznikat jiné strany
• Národní fronta – politické uskupení v boji proti fašismu; měly určovat politickou situaci, bez jejich vědomí neměla žádná strana vzniknout (= omezení parlamentní demokracie)
• strany Národní fronty – v Čechách (Sociální demokraté, lidovci, Národní socialisté, komunisté), na Slovensku (demokraté odpovídající českým lidovcům, Strana  práce, Strana svobody, komunisté)
• nepatřili sem agrárníci, národní demokraté
• byla zde snaha založit křesťansko–demokratickou stranu, ale přešli by sem ti zakázaní agrárníci , takže nebyla založena

• 2) Anglie měla volby hned po válce – my až v r. 1946 – do té doby neodpovídalo rozložení politických sil náhlým poměrům
• vláda, která vznikla po r. 1945 – Zdeňka Fierlingera byla paritní (každé straně stejně) – sociální demokraté utajili předsednické místo, protože vládli před válkou, místo zde dostali i 2 nestraníci (za komunisty: Klement Gottwald, Václav Kopecký, Václav Nosek)

• 3) do října 1945 se vládne s pomocí prezidentských dekretů – ústavní provizorium (v říjnu 1945 vydány poslední Benešovy dekrety)

• 4) levicové strany vytvářely politický klad, až do politického systému bude vtažena „ulice“
• parlament, prezident, vláda – ti všichni dělají politický systém (tj. parlamentní demokracie)
• KSČ chtějí zmobilizovat rolníky, dělníky atd. (pozemková reforma – probíhala do jara 1946; půda Němců zabavena a prodána za pakatel)

• 5) komunisté se mezi sebou netají tím, že chtějí tuto parlamentní demokracii přeměnit na „diktaturu proletariátu“
• ostatní strany žijí v iluzi, že ne  – demokracie je tím ještě více oslabena
• nejraději by dostali 51 % ve volbách – nepotřebovali by ostatní strany
• nakonec dostali „jen“ 40 % – krajní varianta jak se dostat k moci je mezi Stalinem a Gottwaldem (přišla by Rudá armáda)
• Stalin kritizuje Gottwalda, že v ČSR to jde tak pomalu
• demokratické strany to vyřešily samy – podaly demisi – 20. února 1948 (L, NS, D – celkem 12 ministrů z 26)
• podání demise je nejkratší demokratický prostředek, kterým vyjadřujeme nesouhlas s dosavadní politikou KSČ
• SD nepodali demisi – to znamená, že nepadla celá vláda – kdyby padla celá vláda, posílily by demokratické strany své pozice a KSČ by byla nahraná
• Gottwald požádal prezidenta, aby mohl nových  12 ministrů
• když demokraté zjistili, jak to dopadlo, rozmysleli si to a nechtěli, aby jejich demise byla přijata
• vše stálo na Benešovi – byl pod velkým tlakem (demonstrace apod.) – těchto 12 ministrů nebylo nahrazeno komunisty, ale L, NS a D – ale takovými lidmi, kteří budou s KSČ spolupracovat (levicové tendence)
• Strany Národní fronty byly spojeny myšlenkou socialismu – všichni si uvědomovali, že návrat před r. 1938 není možný
• měla by se odehrávat „socializující se demokracie“
• chtěli sociálně spravedlivou společnost (akorát lidovci se trochu vymykali)
• ti, co by to chtěli vrátit zpátky před r. 1938, ti tam nejsou (např. agrárníci)
• poválečné ČSR nemá pravici (kvůli nacismu je zde silně levicová atmosféra)
• je to od středu doleva (nejlevicovější je KSČ)
• chtěli budovat československý socialismus
• březen 1945 Strany Národní fronty se sešly v Moskvě (i Beneš) a domluvily se na Košickém vládním programu (schválily ho všechny strany, i když byly drobné výhrady)
• komunisté navrhovali konfiskaci majetku
• sporným bodem byla zahraniční politika – komunisté prosadili orientaci na SSSR (je garantem mírové existence ČSR (NF to schválila)
• jednota NF byla do jara 1946 –do té doby stihli společně provést očistu kultury (odstranit „nevhodnou“ literaturu, lidé před soudy), konfiskovat půdu zrádců a rozdat ji za pakatel rolníkům, odsun Němců (přišel s tím domácí odboj, který zde s nimi musel za války žít; Beneš to prosadil i u SSSR – dal jim a to Podkarpatskou Rus – aby to prosadili v Postupimi), zlikvidování zbytku německé armády
• 26. května 1946 se konaly volby, které měly ukázat reálné rozložení politických sil
• hlavní úlohy nové vlády: do 2 let vypracovat novou ústavu
• ve volbách získala KSČ 9 hlasů (40 % – dohromady s KSS ze Slovenska) a Národní socialisté 4 hlasy – mysleli si, že budou první – obrovské zklamání, pak lidovci (4 hlasy), Sociální demokracie (3 hlasy), na Slovensku vyhráli demokraté (4 hlasy) = 9 + 3 * 4 + 3  = 24 + 2 = 26 (+2 = nestraníci: ministr zahraničí Jan Masaryk a ministr národní obrany Ludvík Svoboda)
• předseda vlády byl Klement Gottwald
• příští volby měly být za 2 roky
• 1947–48 „dvouletka“ – 2letý plán obnovy ČSR, vypracovali ji odborníci ještě před Gottwaldovou vládou
• cílem bylo dosáhnout úrovně před válkou (r. 1937)
• „dvouletka“ byla překročena – investice na Slovensko – industrializace
• r. 1947 vláda schválila „hradecký program“ (soubor 6 zemědělských zákonů, nejznámější je max. možná držba půdy 50 ha – doposud to bylo 250 ha)

ÚNOR 1948

• r. 1947 klíčový pro události v Evropě i u nás – USA nabízí Marshallův plán (červen 1947 – finanční pomoc Evropě pro obnovu hospodářství, návaznost na pomoc UNRRA)
• SSSR se bojí, že USA jim přetáhne ty státy, které si osvobodili, vyostřuje se zápas mezi vítězi 2. světové války
• u nás se to projevuje politickou krizí

projevy krize mezi komunisty a demokraty:

1) r. 1947 velké sucho, hrozná neúroda, rozvoj černého trhu

• miliardové ztráty v zemědělství
• KSČ navrhla zdanit milionáře – „milionářská dávka“ (zdanění majetku přesahující 1 milion Kčs)

2) bezpečnostní aparát

• (ovládá KSČ a proto se moc neměli k vyšetřování případu) – ministr vnitra Nosek (KSČ) – měly se vyšetřovat určité jevy, KSČ to zahrála do outu
• tzv. „Krčmáňský případ“
• souvisí se jmény Zenkl (NS), Drtina (NS), Masaryk – obdrželi výbušné balíčky (měli být zabiti), pokus o atentát se nevydařil
• rozjelo se vyšetřování – 2 linie: min. vnitra, min. spravedlnosti – Drtina mohl dát pokyn, aby se vyšetřovalo, ale zjistili, že nitky atentátu vedou do Krčmáně (místní soudruzi si chtěli šplhnout u Gottwalda) – do února to nebylo vyšetřeno (a po únoru hl. vyšetřovatel skončil ve vězení, smetlo se to pod stůl)

3) „mostecká aféra“

• záležitost STB (převlečení komunisti řekli nekomunistům: „Pojďte, spojíme se proti KSČ.“ – a o ni jim na to skočili
• severozápadní Čechy – formou provokatérů STB začala získávat lidi z řad nekomunistů
• slíbili jim, že je dostanou na západ a zapojí je do boje proti KSČ – pravičáci na to naletěli a StB je začala vyšetřovat (dokazuje to, že u nekomunistů jsou zrádci)

4) spiknutí na Slovensku

• cílem ze strany komunistů bylo oslabit demokraty
• akce StB, která vypadal velmi přesvědčivě
• slovenští demokraté byli obviněni na základě falzifikátů, že chystají převrat, že se chtějí od Čechů odtrhnout, že spolupracují s klerofašisty a emigranty
• slovenské národní orgány: Slovenská národní strana a Sbor pověřenců
• veliké napětí, řada lidí nesouhlasí s dosavadním postupem
• demokraté přemýšlejí, jak dát najevo svůj nesouhlas s politikou KSČ
• uvažovalo se o dalším  znárodnění, o dalších změnách v zemědělství, o nové ústavě (doposud podmínky z ústavy r. 1920)
• únor 1948 ministr Nosek odvolal 8 vysokých důstojníků, kteří se hlásili k národním socialistům – dosadil tak jiné lidi, kteří byli povolnější (z řad komunistů)
• 13. února 1948 zasedání vlády bez Noska (byl prý nemocný) – většina vlády se přiklonila k rozhodnutí, zrušit ministrova rozhodnutí (Nosek je ale nechtěl zrušit, prý mu do toho vláda nemá, co mluvit)
• 17. února 1948 národní socialisté požadují prvořadé projednání personálních záležitostí; Gottwald řekl, že 20. února podá Nosek vysvětlení
• 12 ministrů se rozhodlo, že pokud do 20. února rozhodnutí Nosek nezruší, tak podají demisi
• neinformovali o tom vedení svých stran (L, NS, D), ale informovali Beneše, že v případě nějakých problémů, podají demisi (ale Beneš to nečekal tak brzy)
• 20. února 1948 se 12 ministrů nedostavilo – mysleli si, že je soc. demokraté a Masaryk podpoří
• bylo to poslední možné demokratické gesto, kterým chtěli dát najevo, že takhle ne!
• byla to největší hloupost, co mohli udělat (mysleli to jako bu bu bu, ale Gottwald to vzal vážně)
• 25. února 1948 Beneš pod tlakem komunistů a z obav, aby nevypukla občanská válka, demisi přijal
• Gottwald vybral jejich nástupce
• po tom, co Gottwald oznámil, že to Beneš podepsal, demonstrovali studenti na Hradě – rozehnalo je SNB (Sbor národní bezpečnosti) = bylo to jediné veřejné vystoupení proti nastolování totalitní moci
• demise byly nepromyšlené a ukvapené
• od 20. do 25. února KSČ zmobilizovala své stoupence
• 21. února 1848 KSČ svolala manifestaci na Staroměstské náměstí
• 22. února svolala rolnické a dělnické rady
• ozbrojení dělnictva = lidové milice (nátlak na prezidenta)
• akční výbory NF – zbavování nepohodlných lidí
• 24. února 1hodinová generální stávka
• proti tomu opozice udělala:
• studentské manifestace – 2 pochody na Hrad – surově rozehnány

UDÁLOSTI  PO  ÚNORU 1948

• projevy nesouhlasu: léto 1948 – XI. všesokolský slet – průvod Prahou, sympatie k Benešovi; září 1948 – pohřeb Beneše – zatýkání; na to KSČ vydala zákon na ochranu lidově demokratické republiky
• 10. března 1948 nová vláda – Gottwald představil rekonstruovanou vládu Národnímu shromáždění – to vyslovilo nové vládě důvěru
• 30. května 1948 nové volby podle nového modelu (do Národního shromáždění)
• kandidovala „Jednotná kandidátka Národní fronty“ (70 % zde patřilo komunistům)
• už nekandidovaly jednotlivé strany
• JKNF dostala téměř 90 %
• tento typ voleb zde byl až do r. 1989 = konec parlamentní demokracie
• 9. května 1948 – nová ústava (Beneš ji nechtěl podepsat – prohlásila ČSR za lidově demokratickou republiku a za jednotný stát 2 rovnoprávných národů – Čechů a Slováků)
• v červnu 1948 Beneš abdikoval na funkci prezidenta
• o týden později zvolilo Národní shromáždění prezidentem Klementa Gottwalda
• předsedou vlády se stal Antonín Zápotocký
• Edvard Beneš: kritika – v r. 1948 neobstál, zklamal, že demise přijal; měl za sebou 3. infarkt – byl vážně nemocný a komunisté to věděli
• Jan Masaryk: v r. 1947 byl v Moskvě s Gottwaldem a Drtinou (jeli si nechat vysvětlit, proč odmítnout Marshallův plán – se Stalinem se domluvili na jiném plánu, který nahradí Marshallův plán
• v březnu 1948 Masarykova smrt (sebevražda? vyhodila ho z okna StB?)
• byly zlikvidovány všechny samosprávní prvky v systému Národních výborů
• soudnictví přestalo existovat jako orgán nezávislý na zákonodárné a výkonné moci
• tisk a rozhlas byly pouhým nástrojem propagandy
• sovětští poradci dohlíželi, aby vše odpovídalo zájmům SSSR
• akční výbory NF prováděly „očistu veřejného života“ – důsledky: emigrace, vstup do KSČ (1 milion lidí!)
• po únoru 1848 – 1. vlna emigrace, odešlo asi 25 tisíc lidí (věděli, jak to tu bude vypadat a báli se, že budou stíháni) – např. F. Peroutka, P. Tigrid, V. Krajina, J. Stránský
• PTP = Pomoc technických praporů – vojáci, kteří neměli zbraně, pracovali tvrdě v dolech a nosili černé náramky („černí baroni“)
• Klub Angažovaných Nestraníků – KAN
• oběti polit. procesů 50. let  zakládají K 231
• tábory nucených prací – stačilo, aby někdo někoho označil za „třídního nepřítele“
• r. 1949 – IX. sjezd KSČ
• 50. léta – najelo se na „pětiletky“
• do 60. let se všechny státy „východního bloku“ označují lidově demokratické
• r. 1949 vznik RVHP (Rada vzájemné hospodářské pomoci)
• vznik JZD – „združstevnění vesnice“ – cílem bylo zničit vesnické boháče – kulaky (dnes je to hodnoceno jako devastace českého zemědělství)
• 50. léta – zánik soukromého vlastnictví
• 50. léta vykonstruované politické procesy (v říjnu 1949 přijeli soudruzi ze SSSR, věděli, jak se to dělá a pak to začalo), o vině nerozhodoval soud, ale strana (= nezákonné)
• případ „Babice“ – měl nahnat hrůzu všem, kteří nechtěli vstoupit do JZD
• případy s „katolickou inteligencí“ – obviněni ze spolupráce s klerofašisty, ze snahy rozvrátit socialismus (Zahradníček, Renč)
• Případy s „lidmi z vlastních řad“ – např. s Rudolfem Slánským – r. 1952 – gen. tajemník ÜV KSČ, obviněn ze spolupráce s imperialisty
• všichni se nakonec přiznali, naučili se, co mají říkat
• procesy začaly hned po únoru 1948 – s účastníky demonstrací, šiřiteli letáků, s lidmi, kteří chtěli emigrovat a byli chyceni)
• r. 1949 procesy s bývalými důstojníky čs. armády (k trestu smrti odsouzen Heliodor Píka), dále s bývalými čelními představiteli nekomunistických stran (Prokop Drtina, Bohumil Laušman)
• proces s Miladou Horákovou – květen 1950 – jeden z největších pol. procesů (odsouzena k smrti)
• procesy s elitními sportovci
• zásahy proti katolické církvi (KSČ v ní viděla politickou opozici, chtěla získat hodnostáře na svou stranu – ti odmítli – konflikt), rušení církevních spolků, klášterů, věřící nesměli na vysoké školy (hlavně pedagogické obory)
• vznikla kulturní komise akčního výboru NF – vyhlásila orientaci na „socialistickou kulturu, čistka na VŠ, povinná výuka marxismu–leninismu
• r. 1953 záhy po Stalinově smrti zemřel i Klement Gottwald, novým prezidentem byl zvolen Antonín Zápotocký, po něm r. 1957 první tajemník KSČ Antonín Novotný

60. LÉTA

• r. 1960 přijata nová ústava – dosaženo socialismu (doposud se budovaly základy socialismu, nyní se začne budovat reálný socialismus)
• změněn název republiky – Československá socialistická republika (ČSSR)
• dokončena kolektivizace vesnic
• 60. léta – tzv. „zlatá léta“
• rozvoj kultury, umění, literatury (česká filmová vlna – Ostře sledované vlaky – Oskar)
• „oteplování strnulých vztahů“
• zvažování možností socialismu – socialismu s lidskou tváří, demokratizace socialismu
• otevřel se prostor pro reformu socialismu – hledali se varianty, jak vylepšit komunismus
• tzv. „obrodný proces“ v KSČ a ve společnosti byl zahájen mnohem dříve než v lednu 1968
• západ tuto reformu nechtěl – kdyby se jim to povedlo, ukázalo by se, že socialismus má perspektivu, ale cílem západu je zničit socialismus
• když k nám přišli Rusové, západ nic neudělal (sféry vlivu jsou po 2. sv. v. dané)
• Rusům jde o to, dostat se až na hranice „železné opony“
• diskuze byly založeny na tématech:
• vážný ekonomický stav (1962–3 záplavy na Moravě – 13 miliard, zhoršování vztahů s Čínou – máme tam velké investice)
• politická rehabilitace
• emancipace na Slovensku (pražská centralizace)
• poč. 60. let – Berlínská a Karibská krize – svět je na pokraji 3. světové války
• poč. 60. let u nás – 1. vlna rehabilitací (např. propuštění Zahradníčka)
• reformní komunisté: Ota Šik (ekonom) a Zdeněk Mlynář (zabýval se ideologií a politikou)
• několik teorií jak modernizovat (např. teorie elit, politická pluralita, tržní socialismus)

PRAŽSKÉ  JARO

• osobnosti: Alexandr Dubček, Ludvík Svoboda, Oldřich Černík, Josef Smrkovský = tahouni reforem „1968“
• Dubček v očích Rusů proruský (studoval v SSSR, byl Slovák, citově založený)
• Ludvík Svoboda (z Hroznatína u Třebíče, 30. března 1968 zvolen prezidentem ČSSR, jeho volba = nejmenší zlo – jmenoval vládu v čele s Černíkem a na místo předsedy Národního shromáždění Smrkovského)
• ruský velvyslanec o všem informoval Moskvu (byl pro intervenci)
• 3.–5. ledna 1968 „lednové plénum“ – změna ve vedení ÚV KSČ (A. Novotný předal funkci A. Dubčekovi)
• veliké nadšení, že si budeme osud určovat sami
• jaro 1968 – velké změny
• březen 1968 – prezidentské volby – Ludvík Svoboda
• jaro 1968 – prakticky zrušena cenzura – svoboda názorů – diskuze o parlamentní demokracii, tržní ekonomice
• duben 1968 akční program KSČ – sliboval zajištění politické svobody a občanských práv, federaci, tržní hospodářství – nesliboval demokracii a politickou pluralitu
• Ludvík Vaculík napsal na objednávku intelektuálů dokument „2000 slov“
• ortodoxní komunisté – v polovině roku 1968 dopis Brežněvovi tzv. „zvací dopis“ (diplomatickou formou ho informovali o ohrožení socialismu v ČSSR (Červoněnko to Moskvě potvrzuje)
• duben 1968 připravena 1. verze vpádu do ČSSR
• květen plánované cvičení vojáků Varšavské smlouvy s názvem „Šumava“
• probíhala jednání – „varšavská pětka“ (SSSR, NDR, Polsko, Maďarsko, Bulharsko)
• čeští komunisté je ubezpečovali, že mají situaci pod kontrolou
• Brežněvova doktrína – pokud je ohrožen socialismus v jedné zemi, je ohrožen všude, země mají povinnost zasáhnout
• v srpnu 1968 padaly konkrétní rozkazy o chystané intervenci (SSSR se ptá USA, ti se zdržují komentářů a diví se, proč se jich ptají)

„1968“

• 27. července 1968 jednání mezi ČSSR a SSSR v Čierne nad Tisou – češi tvrdili, že to mají pod kontrolou, Rosové, že je socialismus ohrožen
• následovaly četné a zbytečné schůzky s představiteli dalších zemí sovětského bloku (NDR, Maďarsko)
• Češi nepochopili, že se chystá ozbrojený zásah
• 13. srpna telefonát mezi Dubčekem a Brežněvem – Brežněv si rozhovor vysvětlil, že má volnou ruku
• 18. srpna v Moskvě přijato usnesení o vojenské intervenci do ČSSR
• 20. srpna – 21: 00 – jako první byl o intervenci informován ministr obrany Martin Dzúr, pak prezident Svoboda (Dubček a ÜV informováni nebyli)
• Dzúr přikázal čs. armádě, aby se do toho nepletla
• 20. srpna – 23: 00 – začátek intervence, zapojeno 3000 vojáků, 1. den 150 mrtvých
• zasedalo ÚV KSČ – stihli ještě vytvořit prohlášení, že vojska 5 států obsazují zemi proti vůli a bez vědomí ústavních orgánů a že vpád odporuje normám mezinárodních práv (stačili to ještě předat sdělovacím prostředkům, pak byl pozatýkáni a odvlečeni do SSSR)
• ortodoxní křídlo KSČ začalo spolupracovat se SSSR a chtěli nastolit dělnicko–rolnickou vládu a legálně převzít moc
• 21. srpna se po celé zemi rozmístilo celkem 750 tisíc vojáků, 6300 tanků, 800 letadel a 200 děl
• okupanti zůstali zaskočeni – nedokázali se zmocnit sdělovacích prostředků (neozbrojený a nenásilný odpor proti okupaci)
• 22. srpna narychlo svolán XIV. sjezd KSČ ve Vysočanech – dělnicko –rolnická vláda se díky tomu neuskutečnila
• 23.–26. srpna jednání v Moskvě s československými představiteli (Svoboda, Mlynář + zatčení straničtí a ústavní činitelé)
• Sověti chtěli legalizovat příchod do ČSSR (jako že přišli na pomoc a zrušit vysočanský sjezd)
• byl podepsán tzv. Moskevský protokol (nepodepsal ho jenom F. Kriegel)
• Dubček a spol si uvědomili, že je konec; Husák byl součástí delegace a pochopil, že teď musíme se SSSR spolupracovat
• nastalo období „konsolidace“ = pozvolný návrat k prosovětskému totalitnímu režimu
• „normalizace“ = totalitní vývoj v ČSSR (srpen 1968–listopad 1989)
• v polovině října ČSSR a SSSR uzavřely smlouvu o „dočasném pobytu sovětských vojsk“ (= legalizace dlouhodobé vojenské okupace)
• 27. října zákon o federaci (jediný výsledek pražského jara)
• 16. ledna 1969 sebeupálení Jana Palacha na Václavském náměstí (student filozofie UK), 25. ledna pohřeb – celonárodní manifestace proti okupantům)
• 25. února 1969 sebeupálení Jana Zajíce
• duben 1969 upálen pražský dělník Evžen Plocek
• duben 1969 konec politiky pražského jara – začátek politiky postupného vyklízení pozic
• duben 1969 tzv. dubnové plénum – Alexandr Dubček donucen opustit funkci – 1. tajemníkem ÚV KSČ se stává Gustav Husák