Svět po roce 1945 – USA, Indie, Čína, Japonsko

Máme tu pro vás připravení další článek se studijními materiály, který jistě oceníte. Zaměřen je na situaci ve světě, po 2. světové válce a popisuje situaci některých států až do dnešních dnů. 

USA

  • 50 států Unie, federativní uspořádání
  • soupeření 2 politických stran: republikáni a demokraté
  • typický stát se silnou prezidentskou pravomocí
  • zastupuje stát navenek + je předsedou vlády
  • 2. důležitá funkce je státní tajemník (ministr zahraničí)
  • USA = velmoc, která nemá dnes konkurence (Evropa jim je slabým konkurentem, dříve jim konkuroval SSR, nyní jej možná nahradí Čína)
  •  po válce prezidentem Harry Truman (demokrat) – pokračovatel Roosevelta, hospodářský vzestup, v zahraniční politice zadržování komunismu – r. 1947 Trumanova doktrína
  •  McCartysmus –  hledání nepřítele ve vlastních řadách – zřízen Výbor pro neamerickou činnost (levicová činnost; postižen např. Charlie Chaplin, manželé Rosenbergovi)
  • 60. léta John Fitzgerald Kennedy (demokrat)– v zahr. politice tzv. „velké partnerství“; vesmírný, program; „karibská krize“ – 1961–1962 na Kubě – svět stál na pokraji 3. světové války; tzv. „horká linka“ mezi Washingtonem a Moskvou (Chruščov), v listopadu 1963 zavražděn v texaském Dallasu
  • 70. léta Richard Nixon (republikán) – 1972  SALT I; válka ve Vietnamu – slíbil, že ji ukončí (1964–1973)
  • r. 1974 aféra „Watergate“ (odhaleno vloupání prezidentských spolupracovníků během volební kampaně do domu Watergate – sídlo demokratů a odposlech linek) – Nixon odvolán
  • 70./80. léta Jimmy Carter (demokrat) – 1979 SALT II
  • 80. léta Ronald Reagan (republikán) – rozsáhlý zbrojní program – „hvězdné války“, 2x zvolen prezidentem
  • 80./90. léta Georges Bush st. (republikán) – únor 1991 – 1. válka v Perském zálivu? (proti Iráku, cílem osvobodit Kuvajt); r. 1991 START I (návaznost na SALT)
  • 90. léta Bill Clinton – mírová smlouva mezi Židy a Palestinci (r. 1993), vrchol stability a prosperity
  • r. 2000 Georges Bush ml. – březen 2003 – 2. válka v Perském zálivu? (zbraně hromadného ničení)
  • Barack Obama

INDIE

  • osvobození Indie spjato s jménem Mahátma Gándhí – vystudoval práva v Británii, svůj život zasvětil boji za nezávislost Indie (Indie – největší britská kolonie)
  • vytyčil 2 cesty:
  1. satjaghara – spravedlnost nemůže být prosazena násilím, proti VB budeme bojovat nenásilnými prostředky (ale Britové násilí užívali)
  2. cesta tradičních řemesel – nebudeme nakupovat od VB, „pouť za solí“ – r. 1930 Gándhí vyzval Indii, aby nekupovali sůl od Britů, ale šli k moři, a tam si sami odpařili sůl z moře
  • když se blížila 2. sv. v., Churchill pochopil, že situace je neudržitelná – slíbil, že pokud Indie podpoří VB ve válce proti fašismu a nacismu dostane po válce samostatnost
  • r. 1947 Indie získala nezávislost (britská podmínka, že pokud dostanou samostatnost, musí se rozdělit) – Indie rozdělena na dvě části: Indická unie (hinduistická část) a Pákistán (muslimská část)
  • v čele stojí Kongresová rada
  • války o Kašmír (sporné území mezi I a P) – indicko- pákistánské války (40, 60 a 70 léta)
  • po Gándhího smrti nastoupil Néhrú, pak Néhrúova dcera Indíra Gándhíová (zavražděna sikhskými extrémisty), nástupce Radžív Ratan Gándhí
  • r. 1950 vznik Indické republiky – federativní stát
  • r. 1971 vznik samostatné Bangladéše

ČÍNA

  • Čína není kolonií, ale stát bez centrální vlády (rozdrobená vláda – blíží se postavení kolonií, ekonomicky závislá na státech, které sem pronikají)
  • hlavní osobnost boje Číny za nezávislost byl politik Simjatsen – r. 1912 založil Kuomintang (cílem bylo provést pozemkovou reformu, vymanit Čínu ze závislosti, vytvořit jednotu Číny
  • 2 hlavní politické strany:
  1. Kuomintang – v čele Čankajšek
  2. Komunistická strana Číny (vyčlenila se z Kuomintangu) – v čele Mao Ce–tung
  • poč. 30 let – Japonci vtrhli do Číny a chtěli Mandžusko – masakry – komunisté se proti nim spojili s Kuomintangem
  • 30. léta – tzv. „velký pochod“ – komunisté pochodovali Čínou, pronásledováni Kuomintangem
  • občanská válka (komunisté x Kuomintang) → 1. října 1949 Čankajšek poraženMao Ce–tung vyhlásil Čínskou lidovou republiku
  • Čankajšek a jeho lidi utekli na Thaiwan (Thaiwan zastupoval Čínu v OSN, pak uznali Čínu; Thaiwanci se považují za Thaivwnce, ale Čína považuje Thaiwan za součást Číny)
  • 50./60. léta – Mao Ce-tung tzv. „velký skok“ – snaha vyrovnat se vyspělým státům, překonat zaostalost
  • 60. léta – kulturní revoluce – společenské změny, odstraňování odpůrců Maa, kult Maovy osobnosti
  • nový vůdce Teng Siao-pching – tzv. velký pořádek – r. 1978 navštívil Tokio a byl zděšen zaostalostí Číny → modernizace a snaha o tržní ekonomiku (80. léta)
  • 80. a 90. léta – velký ekonomický růst
  • r. 1997 vrátily USA Číně Hongkong

 

JAPONSKO

  • ve válce poražený stát – totálně zničený
  • v letech 1945–1951 MacArthurovy reformy = opatření velitele okupačních vojsk (americký generál) v Japonsku
  • když vypukla válka v Koreji, vedl (v 70 letech) vojska OSN, udělal pro Japonsko velký kus práce (pozemková reforma, zavedení parlamentní demokracie)
  • císař Hirohito jen symbol státu
  • r. 1951 separátní mír s USA
  • mír s Ruskem nebyl dodnes podepsán – blokováno jednáním o Sachalinu a Kurilách (Japonsko chce vše zpět)
  • 1. premiér Šiger Jošida
  • nákup licencí, nejvyšší tempo produktivity práce, žádné peníze do armády, investice z USA (evropeizace a amerikanizace země) → dnes na ekonomické špičce (před USA a Německem)

 

DEKOLONIZACE

  • = proces vymaňování kolonií z přímé politické závislosti na svých metropolích, krize a rozpad koloniálního systému
  • příčiny: původně vyspělé země („kolébky světa“), vyspělá kulturní tradice, růst nacionalismu, vysoké finanční náklady na koloniální vojska apod.
  • 3 fáze dekolonizace : (vlastní krize v meziválečném období)
  • 1. fáze (1945 – 1950) – první vlna rozpadu
    • jde většinou o anglické kolonie – JV Asie, Dálný Východ, Arabské země (r. 1947 Indie;
    • r. 1948 Izrael, r. 1949 Čínská lidová republika, r. 1950 Indonésie)
  • 2. fáze (50. – počátek 60. let) – druhá vlna rozpadu
    • jde většinou o francouzské kolonie
    • r. 1956 nezávislost Maroka, Tuniska, Súdánu; „probuzení Afriky“ – r. 1960 „rok Afriky“ (asi 18 států získalo nezávislost); r. 1975 Angola , Mozambik;
    • JAR – do r. 1961 britské dominium, nezávislost  – ale politika apartheidu – zlepšení v 90. letech – r. 1994  1. černošský prezident Nelson Mandela
  • 3. fáze (od 2. poloviny 60. let) – třetí vlna rozpadu
    • nezávislost získává většina ostatních závislých zemí, ze starých koloniálních impérií pouze torza (VB – Commonwealth = 50 samostatných nezávislých států  několik kolonií a závislé území  Falklandy – britská královna jen formální hlavou státu
    • k USA – připojena Aljaška a Havajské ostrovy + Portoriko = závislé území
    • k Portugalsku – Madeira, Azory; ke Španělsku – Maroko, Kanárské ostrovy)
    • jen SSSR si udržel pozice v koloniích (ve Střední Asii) až do r. 1991 → vznik  SNS – Společenství nezávislých států

 

Podobné příspěvky:



Publikování nebo další šíření obsahu serveru Dějepisně.cz je bez písemného souhlasu zakázáno.