Budete psát písemku ze starověku? Připravte se na ni díky našim článkům. Tento je zaměřen na Starověký Řím, jeho základní rysy, císaře a kultury.

• Apeninský poloostrov – pobřeží málo členité, na severu Alpy, řeky Pád, Tiber+ Sicílie, Elba, Sardinie
• Itálie – největší obilnice světa
• osídlování od 2. tis. př. n. l. – různé kmeny: Ligurové, Italikové (s jejich příchodem začala doba železná), Etruskové, Venetové, Řekové, Keltové

ETRUSKOVÉ A POČÁTKY ŘÍMA

• 1200 – 1000 př. n. l. pronikání Italiků
• villanovská kultura
• 8. stol. př. n. l. – první vyspělá civilizace – Etruskové (nejasný původ – I) z Lýdie v Malé Asii II) původní obyvatelstvo krajiny)
• městské státy – v čele stáli lukumoni (králové, aristokraté)
• rozvinut obchod s Řeky, Kelty
• 474 př. n. l. námořní bitva u Kýmé, Řekové porazili Etrusky a ovládli mořské oblasti

DOBA KRÁLOVSKÁ (753 – 510 př. n. l.)

• podle tradice, mýtu Řím založen r. 753 př. n. l. Romulem a Remem
• Romulus první král, po něm 6 dalších (etruského původu) až do r. 510 př. n. l.
• Řím jako město založili Etruskové – kvůli výhodné poloze
• poslední 3 etruští králové: Tarquinius Priscus, Servius Tullius, Tarquinius Superbus
• zbudování odvodnění bažin mezi římskými pahorky a vybudování stoky, která odváděla vodu do Tiberu
• společenské uspořádání:
• král
• patricijové – privilegovaní, plnoprávní
• plebejové – neurození, svobodní, neplnoprávní
• proletarii – zcela nemajetní, bezzemci

• Římané odvozují svůj původ od Trójanů (hrdina Aeneas – jeho potomci Romulus a Remus)
•  patriarchální charakter otroctví
• 510 př. n. l. založena republika

OBDOBÍ  ŘÍMSKÉ  REPUBLIKY (510 – 27 př. n. l.)

• 510 př. .n  l. založení republiky

1. Raná fáze (509 – 265 př. n. l.)

• vyhnán poslední etruský král Tarquinius Superbus
• v čele 2 konzulové (voleni na 1 rok), kvestoři, prétoři, censoři, senát, shromáždění
• v době ohrožení mají diktátorskou moc
• 494 př. n. l. – 1. secese (demonstrace) – boj plebejů s patricii – o zrovnoprávnění → volba tribunů lidu – právo veta
• 449 př. n. l. – 2. secese – plebejové si vynutili zasání práv → zákony 12ti desek
• 287 př. n. l.  – poslední secese – splynutí patricijů a plebejů v jednu vrstvu – tzv. nobilita
• -nepřítelem republiky- Spolek latinských měst
• 396 př. n. l. dobytí etruských Véjí
• 387 př. n. l. dobytí Říma Kelty
• 265 př. n. l. celá Itálie pod římskou nadvládou
• dobří diplomati a vynikající armáda
• municipia – občané spojených měst se stávají občany Říma s omezenými právy

2. Vrcholná fáze (264 – 133 př. n. l.)

• 814 př. n. l. Foiničané zakládají Kartágo (foinická osada – dnešní Tunis)
• Kartáginci = Punové
• spor o nadvládu ve Středomoří → punské války

1. punská válka (264 – 241 př. n. l.)

• boje o Sicílii
• 241 př. n. l. – námořní bitva u Aegatských ostrovů (porážka Kartága)
• lodě s můstky a háky
• vítězství Říma – zisky: Sicílie, Sardinie, Korsika → provincie

2. punská válka (218 – 201 př. n. l.)

• vojevůdce Hannibal – tažení do Itálie – přechod přes Alpy (spojení s Kelty)
• 2 vítězné Hannibalovy bitvy –    217 př. n. l. bitva u Trasimenského jezera
• 216 př. n. l. bitva u Cannae
• pochod na Řím – neúspěšný
• 202 př. n. l. bitva u Zamy – vítězství Říma
• Kartáginci postupně vytlačeni z Hispánie a Sicílie

3. punská válka (149 – 146 př. n. l.)

• vyvolána římským spojencem – Numidií
• Kartágo srovnáno se zemí, obyvatelé prodáni do otroctví → území římské provincie Afrika

3 makedonské války → ovládnutí Makedonie

• porážka Řecka – 146 př. n. l. – dobytí Korintu
• vláda Říma nad většinou starověkého světa

3. Krize Římské republiky (133 – 27 př. n. l.)

• proměna Říma ve světovou říši
• levné obilí z dovozu – drobní rolníci krachují
• spousta otroků – cena klesá – zhoršení životních podmínek
• pokusy řešení: pozemkové reformy bratří Gracchů, dále obilní zákon
• vojenská reforma Gaia Maria (do armády přijal chudé bezzemky, výzbroj, výcvik) → profesionální žoldnéřská armáda
• 2 odlišné názory na upevnění moci římské republiky:

1. populárové – stoupenci lidu; Gaius Marius
2. optimáti – stoupenci neomezené moci senátu, odpůrci změn; Lucius Cornelius Sulla

1. občanská válka:

• (88 – 82 př. n. l.) – vítězství optimátů
• Sullova diktatura  – vláda pomocí vojska, teror
• otroci – gladiátoři – zápasy → Spartakovo povstání v Itálii (73 – 71 př. n. l.) – v čele gladiátor Spartakus + 70 gladiátorů – útěk, postupně se přidalo na 60 tis. otroků a pak 120 tis. vzbouřenců (Spartakus je chtěl vyvést z Itálie), většina otroků padla na východním pobřeží pobiti Římany, 6 tis. přibito na kříže podél silnice Via Appia z Capuy do Říma
• 1. triumvirát (60 př. n. l.) = tajná dohoda 3 politiků proti senátu : Pompeius,              M. C. Crassus, Gaius Julius Caesar (nejctižádostivější a nejobratnější politik, velmi populární, posílil vojsko, ovládl téměř celou Galii)

2. občanská válka

• po Crassově smrti
• (49 – 45 př. n. l.) Pompeius x Caesar
• Pompeius – zastánce optimátů, vyzval Caesara , aby rozpustil vojsko a vrátil se do Říma – vítězný návrat z Galie do Itálie – přírodní překážka – řeka Rubicon („Alea iacta est“ = Kostky jsou vrženy)→ ovládl Itálii
• Pompeius utíká do Řecka, 48 př. n. l. poražen Caesarem u Farsálu, pak utíká do Egypta – zákeřně zabit
• Caesar – zasáhl do sporu o egyptský trůn ve prospěch Kleopatry
• tažení do Malé Asie – 47 př. n. l. porážka Mithridata u Zély („Veni, vidi, vici“ = Přišel jsem, viděl jsem, zvítězil jsem)
• výprava do Afriky – z Numidie provincie Nová Afrika
• výprava do Hispánie – 45 př. n. l. porážka zbytku Pompeiových stoupenců
• Caesarova diktatura (49 – 44 př. n. l.) doživotně, neomezeně vrchní velitel vojska, nejvyšší kněz a vládce Říma; obnovil Kartágo a Korint
• 45 př. n. l. reforma kalendáře – tzv. juliánský kalendář (až do r. 1582)
• 44 př. n. l. zavražděn v senátu svými nepřáteli (prétoři Brutus a Cassius)
• 2. triumvirát (43 př. n. l.) – stoupenci Caesarovi: Marcus Antonius, Lepidus, Octavianus (Caesarův synovec, adoptovaný syn a dědic) – pronásledovali odpůrce
• rozdělení moci: Octavius – Itálie; Lepidus – Afrika; Antonius – východní provincie

3. občanská válka (32 -31 př. n. l.):

• boje mezi Octavianem a Antoniem – námořní bitva u mysu Action (Z Řecka) – porážka Antonia a Kleopatry → Egypt připojen k říši
• 30 př. n. l. Octavianus pánem celé římské říše = konec občanských válek, konec římské republiky

OBDOBÍ CÍSAŘSKÉ (27 př. n. l.  –  476 n. l.)

• 27 př. n. l. Octavianus přijímá jméno Augustus (= vznešený)
• krize je vyřešena nastolením císařství

Rané císařství – Principát (27 př. n. l. – 284 n. l.)

• principát = skrytá forma císařství, samovláda; první mezi rovnými
• doba Augustova (27 př. n. l. – 14 n. l.)
• nebezpečí nájezdů germánských kmenů – útok římských vojsk
• ústup germánských Markomanů a Kvádů – vznik svazu germánských kmenů pod vedením Marobuda
• 9 n. l. – bitva v Teutoburském lese – zničeny 3 římské legie → hranice Římanů zůstala na Rýně
• podrobení Pyrenejského poloostrova – posun hranic až k Dunaji
• vládne mnoho dynastií

1. dynastie Juliovsko – claudiovská:

• (vládne do konce 60. let) – původ od G. J. Caesara
• císaři: Caligula (despota, zavraždili ho), Claudius (růst císařské byrokracie, vykupování otroků – vlivné postavení, majetek – díky ženě Agrippě; nakonec otráven), Tiberius, Nero (vychoval ho Seneca, absolutistické sklony, intriky, vraždy – členové dvoru, matka, 64 n. l. požár Říma – růst daní, neklid; zabil se)

dynastie Flaviovci:

• císař Vespasianus, Titus

dynaste Antoninovci – tzv. adoptivní císaři:

• císař Traianus (Hispánec, největší válečník, Traianův sloup), Hadrianus (pochopil, že říše dosáhla maxima – systém opevnění limes romanus, tzv. Hadrianův val; 132 n. l. protiřímské povstání Židů – v čele Bar Kochba – zákaz pobytu Židů v Jeruzalémě a jinde v Judey), Marcus Aurelius (filozof na trůně, markomanské války – latinský nápis na skále v Trenčíně 179 – 180, vojenská opevnění – Děvín, Mušov, Komárno, Bratislava), Commodus (mír s Markomany)

dynastie Severovců:

• vojenští císaři
• krize principátu

Pozdní císařstí – Dominát (284 – 476)

• dominus et deus = pán a bůh; dominát = otevřená diktatura (jsou bohy zaživa)
• úpadek říše – všeobecná krize impéria
• oslabení jednoty Itálie, časté útoky nepřátelských barbarů
• císař Dioklecián (284 – 305) – adorace (pokleknutí a líbání roucha)
• posílil osobní moc panovníka
• pronásledoval křesťany
• císař Konstantin I. Veliký – odlišný postoj ke křesťanství – zrušeno pronásledování → r. 313 edikt milánský (= zrovnoprávnění křesťanství s ostatními náboženstvími, svoboda náb. vyznání)
• r. 325 1. ekumenický koncil – Níkajské vyznání víry
• r. 330 založeno 2. hl. město Konstantinopol (Cařihrad = Istanbul) jako křesťanské město na místě řecké osady Byzantion
• 2. pol. 4. stol – probíhá tzv. stěhování národů, r. 375 vpád kočovných Hunů do Evropy (král Attila)
• r. 395 rozdělení římské říše na 2 části :
• Východořímská říše
• Západořímská říše
• r. 476 zánik Západořímské říše
• r. 1453 dobyt Cařihrad – konec Východořímské (Byzantské) říše (= konec středověku)